Cortina Trail

Tak na tento závod jsme se hlásili více než půl roku dopředu. Pan Weber zorganizoval zájezd, který už od pohledu vypadal skvěle - zaručené místo na startovce, zajištěná doprava a bydlení nedaleko od startu, no kdy se o mě někdo takhle postaral?

Výhled z balkónu

Jedná se vlastně o dva závody - Lavaredo Ultratrail (119 km, +5850 m) a Cortina Trail (47 km, +2650 m). Vzhledem k tomu, že je to závod v Dolomitech - jiný terén  a jiná nadmořská výška než na co jsem zvyklý, netroufl jsem si napoprvé na delší závod a řekl jsem si, že nejdříve zkusím kratší variantu.
Přes všechny nepříznivé předpovědi nám nakonec počasí přálo. V pátek jsme ještě stihli výlet na jezero Misurina, kde už bylo vidět pečlivě značenou trať. Večer startoval LUT a my jsme startovali v sobotu ráno.

Trasa byla skvěle značená. 

Omezený počet účastníků, spousta dobrovolníků a fandů na trati, perfektní značení trati, neuvěřitelně krásná krajina - nenapadá mě nic, co by mohlo být lepší.

No kde jinde si zaběháte v takové kráse?

Ledovcová údolí, čisté potůčky (na brodění byly tedy dost ledové), vysokohorské průsmyky, fandící horolezci na skalách - všechno v jednom závodě.

Tohle je závod za odměnu. 

Nahoře byly mraky a místy dost chladno.

V neděli jsme ještě vyrazili na vyhlášení vítězů, přičemž se nám podařilo vyfotit s Antonem Krupickou, který LUT vyhrál. No a na závěr oficialit začalo pršet, tedy nejvyšší čas vyrazit domů...

Superbonus na závěr - společná fotka s AK vítězem LUT

Takže příští rok nezbývá než zkusit Lavaredo Ultratrail - už teď se těším. :)


Dovětek

Cestou domů jsme konstatovali, že se málokdy stane, aby nějaká akce proběhla v takové příjemné a nekonfliktní atmosféře. Nevím, co na tom mělo větší podíl – zda to, že skoro všichni vyrazili za stejným cílem a cítili to podobně nebo to, že zájezd byl organizován (neorganizován) v nenásilném duchu a nikdo se nemusel přemáhat.

Další kapitolou byl závod, který byl skvělý po všech stránkách – organizace, značení, trasa, lidi okolo… No a to, že nám vyšlo počasí, to už jen podtrhlo.

Jenom musím říct, že nastudovat si trasu jen z profilu večer před závodem, znamenalo celkem dost překvapení na trati – hlavně nečekané „kopečky“, které na obrázku vypadaly velmi neškodně, případně díky měřítku naprosto chyběly. No a zvláštní kapitola bylo brodění potokem, ze kterého mají myslím všichni zážitek.

Nádherný byl i doběh do cíle, kde si člověk připadal díky atmosféře, jako by dobíhal na bedně.