pondělí 21. července 2014

Dolnośląski Festiwal Biegów Górskich

Zajímavá akce - teprve druhý ročník, která mi padla do oka. Letní termín 17.-20. července se nabízel spojit závody s menším výletem do míst, která vůbec neznám.
Z šesti nabízených tras od 10 do 240 km jsem si vybral Super Trail (130 km, +3900 m), což měla být pro mě dosud nejdelší trasa.
Trasa Lądek Zdrój - Kudowa Zdrój pro mě znamenala vystartovat z Lądku ve čtvrtek večer a v pátek dorazit do Kudowy, odkud nás měl svážet zpět autobus. Obě městečka jsou krásné lázně - alespoň centrum je vždycky krásně upravené.
Lądek Zdrój
Ubytování jsme si zajistili v penziónu v Lądku za překvapivě slušné peníze. Nevím jestli by se nám to někde u nás v lázních podařilo.
Náš penzión

Už při prezentaci jsem měl pocit, že to Poláci berou ve stylu velkých závodů, což mi úplně neodpovídalo počtu přihlášených - zejména na dlouhých tratích. Nicméně později se ukázalo, že vzali velmi zodpovědně i značení trati a celé zázemí okolo, takže organizace na jedničku.

Před startem jsem se ještě potkal s Tomášem a Jakubem, kteří oba vyráželi na Bieg 7 szczytow, 240 kilometrů dlouhou šílenost. Tohle je vzdálenost, kterou si zatím moc neumím představit.

S Tomášem před startem - on na 240 km!
Za mírného deštíku ale jinak příjemného teplého letního večera nás vypustili na trať. Vymotali jsme se rychle z městečka do lesa a pokračovali ke státní hranici, po které jsme se pak motali dlouhé hodiny. Tak zašmodrchané chodníčky jsem ještě nezažil - klikatily se snad kolem každého drnu. Hned na úvod jsem chytil žihadlo a následně si brnknul nohou  o nohu a hodil tygra do křoví, ale naštěstí bez vážnějších následků.

Na startu
Asi jsem se nechal strhnout atmosférou a trochu přepálil začátek, nejspíš jsem začal jíst pozdě, možná všechno dohromady. Zkrátka než mi  to došlo, byl jsem zase v průšvihu. Ve stoupání na Kralický Sněžník jako by mě vypnuli. Pomalu jsem se sunul do kopce a bylo mi zle, Všichni mě předbíhali, já se sotva plazil. snažil jsem se aspoň pít, ale před vrcholem se mi z toho udělalo tak zle, že se mi obrátil žaludek. Pozitivní bylo, že už mi nebylo tak špatně, ale slabý jsem byl jako moucha. Na občerstvovačce na 47. kilometru jsem se snažil do sebe něco nasoukat, ale moc to nešlo. Nezbývalo než se s tím smířit a vyrazit dál. Postupně se trošku zlepšilo, ale moc veselo mi nebylo. 


Před Dlugopole
Těšil jsem se na občerstvovačku v Dlugopole na 64. kilometru, sem se daly poslat věci, já jsem tam nic neposílal, jen do cíle, ale čekal jsem tady něco teplého do žaludku - nejlépe polévku. Začalo svítat, bylo už kousek, věci vypadaly o něco optimističtěji.
No a pak přišlo zklamání dne - špatně jsem se podíval do itineráře, teplé jídlo bude až na 81. kilometru - Schronisko Jagodna. Takže jsem do sebe násilím natlačil nějaké oplatky Tuc a vydal se vstříc vidině polévky.
Nakonec jsem se dočkal, bohužel ne polévky - měli ovocné pirohy, ale alespoň byly teplé a měli tady kafe, což trochu vylepšilo můj pohled na svět. Vyrazil jsem dál, blížil se úsek vedený přes naše Orlické hory. Tahle část nebyla vůbec zábavná. Slunce pražilo už od rána a trasa se motala po různých obslužných komunikacích, takže nás to hezky opékalo a vůbec mi cesta neubíhala. Nakonec jsem dorazil na Masarykovu chatu, kde byla další kontrola. Dospěl jsem k závěru, že v mém stavu už pivo nemůže nic zkazit a jedno jsem si dal. No tedy, zamotala se mi hlava tak, že jsem byl rád, že sedím. Jak jsem skoro nic nejedl, tak mě to málem složilo. Naštěstí na WC tekla ledová voda, tak jsem se trochu probral a vyrazil zpátky do té výhně.
Poslední kontrola - Jamrozowa Polana na 112 kilometru byla v zázemí biatlonového centra. Měli tady hadici se studenou vodou, což bylo od nich prozíravé. Trochu jsem se zchladil a cestou jsem si na pumpě ještě koupil nanuk abych se ochladil i zevnitř. Cesta vedla dál přes louky, takže to pořád hezky připalovalo, ale konec se nezadržitelně blížil.
Jediná zásadní vada celé organizace byl profil trati, který jsme dostali (jediná věc podle které jsem se řídil) - ten byl úplně mimo - neseděly vzdálenosti, nic. Takže mě v závěru překvapilo ještě několik menších kopečků, které jsem už moc nečekal. Ale docela to šlo, chytil jsem se jednoho kluka, který držel celkem svižné tempo a postupně jsme asi pět lidí ještě předběhli. Těsně před koncem jsme si to zpestřili bahenní koupelí v podjezdu, které se nedalo vyhnout, ač se o to všichni pokoušeli.
A tak jsme nakonec dorazili do centra Kudowy, kde byl cíl naší trasy (neumím si představit, že bych měl pokračovat dalších 110 km trasy B7S). Sprchy tady moc nezvládli, tak si aspoň vyrážím sehnat něco studeného - našel jsem stánek, kde prodávají ledovou tříšť. Dal jsem si nějakou jedovatě modrou a jak jsem jsem potáhnul, tak se mi zamotala hlava, že jsem se musel opřít o květináč. Jo je třeba chladit pomaleji... No a pak jsem si dal ještě jedno pivo a čekal až dorazí autobusy, které zároveň měly dovézt závodníky na start KBL. Pak dorazily a s nimi Marek, který se chystal vyrazit zpátky do Lądku. Cestu autobusem zpátky jsem proklimbal a pak už jen sprcha a druhý den obrovský hlad, takže jsem celý den projedl a už jen v cíli fandil dobíhajícím z dalších závodů.

Tomáš a Jakub - 7. a 8. místo B7S - klobouk dolů.
Závody byly fajn, značení perfektní, mě moc nesedly občerstvovačky - v druhé části byly podle všeho lepší, ale to je individuální. Jediná věc, která mi vadila byl úsek přes Orlické hory - ten asfalt mi obzvlášť v tom horku lezl krkem.
Celkově tenhle pro mě ztracený kout Polska představoval příjemné překvapení.


Použity fotky ze stránek a odkazů pořadatelů.