CUTT je letos nová série závodů. Žádný z nich mi nějak nesedl do termínovky, až poslední beskydský, který byl naplánovaný na 28.prosince. Tento termín mě zaujal, protože v tomto období nic nebývá a člověk musí sám něco vymýšlet. A ke všemu to máme za humny. Před závodem jsem si jen tak vyběhl do parku a trochu jsem se vyděsil - bylo to takové ploužení a funěl jsem jako sentinel...
A tak jsme v pondělí po vánočních svátcích vyrazili do Trojanovic. Trasa v okolí Radhoště a Bečvy vypadala sympaticky a vzbuzovala ve mně vzpomínky na 5BV. Počasí bylo také nijaké - ani jsem dost dobře nevěděl, co na sebe. V předpovědi slibovali na den závodu ochlazení, ale ráno nám cestou pršelo a bylo pořád nad nulou.
Před závodem ještě podrobné pokyny a vyrážíme do deště. Naštěstí prší jen jemně, horší je, že jsem na sebe navlíkl tričko i mikinu a po pár kilometrech jsem propocený jako myš. Svlékat se mi nechtělo, když už jsem byl komplet mokrý - přece jen takové teplo zase nebylo. Nezbylo než vydržet. Obíháme si Kladnatou zprava a pak vzhůru na Radhošť. Zatím to jde, jen je mi horko.
 |
| Horko... |
Aspoň už neprší. Jsme na Pustevnách - první občerstvovačka. No a teď dlouhý seběh . Už mi to moc nejde - jsem z toho horka nějaký malátný. Kromě toho je to skoro pořád po asfaltu a to já nerad.
 |
| Jedna z lepších částí |
Seběh je docela dlouhý - až do Podolánek - tady to znám, občerstvovačka je přímo na parkovišti, kde nám uloupili kola... Začínáme zase trochu stoupat, aspoň teď jsou to pěšinky, ale po chvíli už zase sbíháme do Bečvy a zase asfalt...
 |
| Tady aspoň ještě nebyl asfalt |
 |
Nohám se to moc nelíbí, ale vydrží to až do Bečvy, tam se stáčíme a zase po cestě vyrážíme nahoru na Martiňák. Je to pořád asfalt, přecházím do chůze. No nic moc to dnes není. Pomalu mě předbíhá pár lidí, pak se naštěstí cesta láme do lesa a víc do kopce.
Z Martiňáku sbíháme po cestě (jak jinak) do Kněhyně a odtud nahoru kolem Skalíkovy louky na Pustevny. Pak konečně první opravdový seběh po sjezdovce, ale pak zase cesta a na konci slibovaný single trail. Za jiných okolností bych si tuhle část užil, ale z asfaltu jsem byl už docela otrávený a vzhledem k tomu, že tato část nebyla na mapě, tak jsem ani neměl představu, kolik mi ještě zbývá, což bylo dost demotivační...
Poslední tajná kontrola a vracíme se zpátky do Trojanovic. Stihl jsem to ještě před tím, než se setmělo a začalo pršet. Čas trochu (asi tak o hodinu) mimo, ale aspoň jsem se hýbal :)
Závod byl fajn co do organizace, ale trasa není pro mě - víc než polovina po asfaltu a málo nahoru dolů, takže za rok nevím, nevím.
 |
| Asi tak...:) |
