Tak včera proběhla Hornická desítka. Závod, který mám obvykle jako poslední v sezóně.
Dodnes si pamatuji, jak jsem do Frýdku-Místku přijel poprvé - byl to můj druhý závod po Nike Run Prague. Tenkrát jsem si říkal, co to asi tak může být po mých pražských zkušenostech... To bylo velmi rychlé vystřízlivění :). Pravda, už před startem mě zarazili keňští závodníci a naši reprezentanti, ale pravé vystřízlivění přišlo po startu, kdy kolem mě všichni - staří, mladí - profičeli a já jenom hleděl. Pravda, čas byl o pět minut lepší než v Praze, ale jinak...
Další roky už vím, co čekat, sjedou se sem ze všech atletických oddílů z okolí, ze zahraničí, hobíci z celé republiky, je to prostě ideální závod na konec sezóny, takže konkurence veliká.
Nevím, jak to dělají, ale skoro každý rok vyjde počasí a letošek nebyl výjimkou.
Hlavní rozdíl pro mě byl, že jsem v této sezóně rezignoval na krátké a silniční závody, takže to byl letos druhý silniční a zároveň druhá desítka. Tím, že jsem se přemístil do hor a na delší vzdálenosti, kdy při Slezském maratonu jsem konstatoval, že je to na mě trochu krátké a moc rychlé, tak na Hornickou desítku jsem se chystal jako na nějaký sprint. Tušil jsem, že zase budu jako statista ve zrychleném filmu.
Nakonec to nebyla taková hrůza. Tedy na to, že jsem celý rok běhal jen objem a kopce a rychlost jsem vůbec neřešil...
Konečně pod 45 - čipový čas 44:08
Takže i objemovým tréninkem se dá zrychlit - sice o maličko, ale jde to. No a to byla letošní závodní tečka - v krásném prostředí a super počasí. Tak to má být.
Teď už nezbývá než se těšit na další sezónu.
 |
| V dívčím obklíčení - Atletika Třinec |
