
Jak se blížil konec sezóny, věděl jsem, že chci zkusit Nezmar UltraSkyMaraton a zároveň z nostalgie Pradědovu 100, která byla vlastně mojí historicky první 100.


Nezmar se vydařil po všech směrech. Musím souhlasit s těmi co jej označili za nejtěžší stovku u nás, byla zatím nejtěžší, co jsem šel a Maky dostál po Perunu své pověsti - jak co do náročnosti trasy, tak co do perfektní organizace. Počasí bylo uplakané, ale to mě až tak nevadí, spousta lidí nedošla, no a pro mě z toho nakonec vyšlo krásné 3. místo ve veteránech :)
Pár dnů po Nezmarovi jsem si nebyl úplně jistý, že s účastí na Pradědovi to byl úplně nejlepší nápad, nicméně couvání nemám v povaze, takže jsem to (kromě trochy nostalgie z opětovné účasti na vlastně první 100) vzal jako možnost odpovědět si na některé otázky:
1. Zvládnu 2 stovky ve 2 týdnech?
O: Zvládnu, kupodivu to jde
2. Jak to půjde při druhé stovce?
O: No jde to, ale víc to bolí. Přeci jen si to tělo ještě pamatuje.
3. Dá se udělat i při druhé stovce slušný čas?
O: No kupodivu dá.
No a pak se mi dostalo i odpovědí na otázky, které jsem si ani nepoložil:
- Kufr v jakékoli podobě je na trailu nevhodný
- Pokud si zaběhneš, tak zásadně z kopce, aby ses musel vrátit nahoru
- I když všechno jde dobře, nemusí to dopadnout nejlíp
- Najde se spousta vnějších vlivů, které si při nejlepší vůli neočekával
- Asfaltka do Zábřehu nemá konec
- Cestovat vlakem není špatné, někdy je to dokonce rychlejší
Co dodat? Snad jen záznam z hodinek pro srovnání profilů a nějaký obrázek z Pradědovy 100. Takže tímto ultra sezóna 2014 skončila a těším se na 2015 :)
Pradědova 100 2014 |
Žádné komentáře:
Okomentovat