Takže pátek odpoledne jako obvykle po práci se v kanclu ještě sbalit a vyrazit směr Horní Bečva. Počasí jako by plánoval Maky - mlha, drobný deštík, no jak jinak? V tělocvičně už je kupa lidí, tak si rozbaluju věci a čekám na Petra. Po chvíli dorazí, absolvujeme prezentaci (dostáváme erotické číslo 69) a máme ještě dost času probrat všechny závody za dobu, co jsme se neviděli - od Letecké 100. Obzvlášť výživné zážitky má Petr coby jeden ze dvou (!!!!) dokončivších 1000 mil.
Pak už přichází informace k závodu a v rámci toho bohužel i potvrzení toho, co se šuškalo - tento ročník je 13. a poslední, organizátorům došla síla v boji s úředníky o povolení trasy... :(
A je to tady, fasují se obálky, běží odpočítávání a ukazuje se nám první vrchol - Ptáčnice. Chvíli hledáme a pak vyrážíme užít si to v duchu motta téhle akce: "Zážitek nemusí být příjemný, hlavně aby byl velmi silný".
Stoupáme z Bečvy na hřeben, je docela mlha a výsledek se dostaví záhy - úspěšně přebíháme hned první rozcestí a probereme se až na dalším, takže čelem vzad a hybaj zpátky. Vracíme se na rozcestí, kde už se mlha trochu zvedla a předbíháme týmy, které to vzaly rozvážným tempem. Dobíháme na první vrchol ve skupince někde kolem 15-20 místa. Další vrchol je Stolečný vrch - na hranici se Slovenskem.
 |
| První vrchol - Ptáčnice |
 |
| Mapujeme... |
 |
| Vzhůru do tmy a mlhy! |
Takže si to sypeme dlouhým seběhem po zelené do Halenkova, tam se trochu zamotáme a pak pořád po zelené nahoru na hřeben. Všude mlha, ale moc nebloudíme a po červené hřebenovce přes Kohútku dorážíme na Stolečný na 18. místě.
Třetí vrchol je Kotlová - podle mapy to vypadá, že kousek dál zahneme na zelenou a pak na žlutou kolem přehrady a pak po cestě do Velkých Karlovic a z Karlovic po žluté na kopec. Vyrážíme společně s další dvojicí do mlhy, ale přichází zrada - v místě, kde gpska zuřivě hlásí odbočení na zelenou prostě žádná odbočka není, jenom les. Na mapě to vypadá, že kousek dál je nějaká lesní cesta, ale Petr nechce riskovat hledání potmě a v mlze, tak se vydáváme dál po hřebeni a až za Javorníkem po zelené do Velkých Karlovic. Tady je už otevřený obchod, takže máme frgál k snídani a můžeme zase do kopce. Když se podle značek dohrabeme na Kotlovou, tak zjistíme, že tady kontrola není. Pohled do mapy ale ukáže, že rozcestí Kotlová není na vrcholu, takže jsme na předchozím rozcestí měli jít po červené nahoru. Naštěstí je tu ještě lesní cesta, která vede přímo nahoru k vrcholu. Těsně před vrcholem potkáváme jeden tým v protisměru a hned po nás dobíhá další dvojice. Jsme 17. a po delší době se zdá, že nejsme v té mlze v lese úplně opuštění.
Další - už čtvrtý vrchol - nás požene zpátky přes Bečvu na Bukovinu. Spěcháme po žluté - jednak bychom rádi dohnali dvojici před sebou a utekli těm za námi. Cestou do Bečvy nikoho nevidíme a stoupáme nahoru s vidinou přestávky na Martiňáku, kde by mohla být polívka :)
Těsně před chatou se srazíme s dvojicí, která byla za námi - šli jinou trasou, ale zjevně to vyšlo nastejno. My jsme rozhodnutí dát polívku, oni vyrážejí nahoru, s tím že uvidí pak. Zastávka nám vyšla v ideální místě a v ideální dobu na čtyřkombinaci polívka, kofola, kafe, birel. S plným břichem pokračujeme ke čtvrtému vrcholu. Cestou potkáváme v protisměru několik dvojic, které se vracejí stejnou cestou. Na kontrole jsme 18. a dovídáme se, že zase vyrážíme opačným směrem - na Lemešnou až ke slovenským hranicím. Sbíháme k chatě a tentokrát rozvážně vybíráme trasu - v tomto úseku je výrazně více možností než ve všech předchozích. Nakonec se rozhodujeme vyrazit po červené na Hlavatou a pak na Třeštík a dál po hřebeni. Zpátky do cíle asi po silnici - bude to pořád z kopce, ten asfalt budeme muset vydržet.
Rozbíháme se z kopce po cestě - jde to hezky, ale asi po kilometru nás zarazí, že dlouho nebyla značka. Kontrola gpsky ukázala, že jsme netrefili červenou a běžíme dolů do Bečvy někde mezi červenou a zelenou značkou. Po chvíli rozhodování se nevracíme, ale pokračujeme dál. Díky tomu se naše cesta po asfaltu výrazně prodloužila :( Až do Bečvy to jde samo - pořád z kopce, ale pak je to v kuse po hlavní cestě směrem na Bumbálku - no hodně nezáživný úsek a ještě si ho dáme cestou do cíle v protisměru... Dole v Bečvě potkáváme Malého a Velkého, kteří jsou nejspíš první a už míří do cíle. Třeštíku uhýbáme z cesty na žlutou až na Bumbálku a pak po hřebeni po červené na Lemešnou. Cesta se houpe nahoru dolů, ale docela to jde. Před kontrolou předbíháme dvojici, v níž jeden chudák zrušil koleno tak, že sotva jde. Na kontrole se opět srazíme s kluky z Kotlové, kteří právě přiběhli z protisměru. Oni jsou třináctí, my hned za nimi.
Vyrážíme stejnou cestou zpět a oni opět opačným směrem. Zbývá nám hřebenovka přes Bumbálku a pak nekonečný seběh z Třeštíku po asfaltu. Cestou potkáváme asi po kilometru tři dvojice v protisměru, které jsme předběhli někde mezi V4 a V5 - máme na ně asi 2 kilometry náskok. Snažíme se držet tempo - bylo by stylové skončit v třináctém ročníku třináctí - ale to musíme předběhnout kluky, kteří běží druhou cestou. Cesta po asfaltu se vleče, ale konečně se kolem přehardy dostáváme do Bečvy, když cestou předbíháme další dvojici, která už toho má zjevně dost a v protisměru se potkáváme se spoustou dvojic mířících ne Lemešnou.
A jsme v cíli - za 18:36, takže se povedlo - jsme tu nejen za světla a před šestou, dokonce skoro o hodinu a půl dříve. V cíli zjišťujeme, že jsme 11., takže nakonec ještě lepší než jsme si mysleli.
Zbývá dát si sprchu, guláš a kafe a vyrazit domů. Bylo to fajn, prima závod, hezká trasa - škoda, že naposled, organizátoři by si to ještě mohli rozmyslet, v každém případě si zaslouží naše díky.
P.S. Podle garmina jsme naběhli něco přes 119 kilometrů, což bylo o nějakých 12-14 kilometrů víc než naběhli kluci ze špičky před námi. Podle časů jsme všechny úseky běželi někde na úrovni 5-6 místa, jenom mezi V1 a v2 a pak V2 a V3 jsme ztratili po hodině při stejném tempu. Tam jsme vykouzlili ty kilometry navíc - škoda jich.... Takže příště máme co zlepšovat!
Použity fotky Lukáše Podoláka
Rozbíháme se z kopce po cestě - jde to hezky, ale asi po kilometru nás zarazí, že dlouho nebyla značka. Kontrola gpsky ukázala, že jsme netrefili červenou a běžíme dolů do Bečvy někde mezi červenou a zelenou značkou. Po chvíli rozhodování se nevracíme, ale pokračujeme dál. Díky tomu se naše cesta po asfaltu výrazně prodloužila :( Až do Bečvy to jde samo - pořád z kopce, ale pak je to v kuse po hlavní cestě směrem na Bumbálku - no hodně nezáživný úsek a ještě si ho dáme cestou do cíle v protisměru... Dole v Bečvě potkáváme Malého a Velkého, kteří jsou nejspíš první a už míří do cíle. Třeštíku uhýbáme z cesty na žlutou až na Bumbálku a pak po hřebeni po červené na Lemešnou. Cesta se houpe nahoru dolů, ale docela to jde. Před kontrolou předbíháme dvojici, v níž jeden chudák zrušil koleno tak, že sotva jde. Na kontrole se opět srazíme s kluky z Kotlové, kteří právě přiběhli z protisměru. Oni jsou třináctí, my hned za nimi.
Vyrážíme stejnou cestou zpět a oni opět opačným směrem. Zbývá nám hřebenovka přes Bumbálku a pak nekonečný seběh z Třeštíku po asfaltu. Cestou potkáváme asi po kilometru tři dvojice v protisměru, které jsme předběhli někde mezi V4 a V5 - máme na ně asi 2 kilometry náskok. Snažíme se držet tempo - bylo by stylové skončit v třináctém ročníku třináctí - ale to musíme předběhnout kluky, kteří běží druhou cestou. Cesta po asfaltu se vleče, ale konečně se kolem přehardy dostáváme do Bečvy, když cestou předbíháme další dvojici, která už toho má zjevně dost a v protisměru se potkáváme se spoustou dvojic mířících ne Lemešnou.
A jsme v cíli - za 18:36, takže se povedlo - jsme tu nejen za světla a před šestou, dokonce skoro o hodinu a půl dříve. V cíli zjišťujeme, že jsme 11., takže nakonec ještě lepší než jsme si mysleli.
Zbývá dát si sprchu, guláš a kafe a vyrazit domů. Bylo to fajn, prima závod, hezká trasa - škoda, že naposled, organizátoři by si to ještě mohli rozmyslet, v každém případě si zaslouží naše díky.
P.S. Podle garmina jsme naběhli něco přes 119 kilometrů, což bylo o nějakých 12-14 kilometrů víc než naběhli kluci ze špičky před námi. Podle časů jsme všechny úseky běželi někde na úrovni 5-6 místa, jenom mezi V1 a v2 a pak V2 a V3 jsme ztratili po hodině při stejném tempu. Tam jsme vykouzlili ty kilometry navíc - škoda jich.... Takže příště máme co zlepšovat!
Použity fotky Lukáše Podoláka
Žádné komentáře:
Okomentovat