Bánovská 100

Další zastávkou po Perunu byla Bánovská 100 - 105 km a +4300 m. Pro mě dost neznámé hory - Vtáčnik a Strážovské vrchy.
V pátek 23.5. jsem se rovnou z práce vydal do Bánovců nad Bebravou, kde jsem byl nejspíš prvně v životě. Už při příjezdu vypadaly kopečky okolo sympaticky a celé se to hezky rýsovalo.
Večer proběhla v sokolovně registrace a základní informace o trase a spalo se v tělocvičně. No spalo, při tomhle množství lidí v tělocvičně toho moc nenaspíte...

Informace večer před startem

Ráno jsme ještě nafasovali čipy, Johnny nám udělil poslední instrukce (něco jsem si zapamatoval, ale nevěděl jsem ke které části trati to patří), hlavní informace se týkala nevrlé medvědice s mláďaty (do poslední chvíle jsem si myslel, že jsou to jen vtípky, až tady mi došlo, že to myslí vážně). No pak nás vypustili do nádherného rána.

Krásné ráno

Trasa parádní.

Začátek byl parádní, příjemná trasa, skvělé počasí a šlo to velmi svižně. Celkově to byl velmi příjemný závod - taková rodinná atmosféra, občerstvovačky jak z pohádky.

Exkluzívní občerstvení. Škoda, že jsem si ho neužil.

Za mně byla jedinou chybou volba obuvi - podle předpovědi mělo odpoledne začít pršet, takže jsem si vzal boty s membránou, abych byl v suchu. Pršet nezačalo, zato byl pařák celý den, takže jsem si nohy v botách uvařil a za půlkou trasy se mi začaly dělat puchýře na chodidlech, no žádná sláva. Asfalt celkově nemám rád, ale s puchýři na chodidlech byl průchod Trenčianskými Teplicemi a několika následujícími vesničkami opravdu za trest. Na běh jsem rezignoval a po asfaltu opravdu jenom šel.

Tyhle úseky opravdu nemusím.

Kromě toho mě překvapilo, jak je tady sucho - skoro žádné potoky nebo studánky, to mi v tom horku chybělo, jsem zvyklý, že u nás v Beskydech je voda skoro všude.

Naštěstí závěrečný úsek nás opět stáhl do nádherných kopečků, kde se cesta houpala nahoru a dolů - tohle byla opravdu parádní část, moc jsem si to užil a konečně se dalo zase běžet.

Jo, to jo, tady to byla paráda.

Po půlnoci jsem dorazil zpátky do Bánovců, v sokolovně fungoval výčep, takže jsem se odměnil pivem. Poněkud hůře dopadli ti, co dorazili do cíle později, protože se zpožděním přišla slibovaná průtrž mračen.

Celkově? Byla to paráda, jen nohy to dost odnesly. Tenhle závod byl jinak ve všech směrech příjemné překvapení.

Použity fotky ze stránek a odkazů pořadatelů.