Čím víc se závod blížil, tím víc jsem z něj měl respekt - hlavně díky nejrůznějším článkům na netu, které jej líčily dost drsně (třeba tady).
Pravda je, že parametry byly nepodobné všemu, co jsem zatím absolvoval.
Profil |
Máme 3. května ráno. Prší, v Beskydech lehce nad 0, zkrátka typické jarní počasí ;).
Po startu špička letí vpřed a my ostatní začínáme bojovat s bahnem. Počasí nakonec nebylo tak špatné - nepršelo tak hrozně a zima se dala přežít v jedné vrstvě. Horší to bylo s bahnem při sebězích - z Příslopu dolů jsem měl pocit, že už mi lezou prsty z bot...
Seběh z Javorového |
Nejlepší úsek celého závodu (alespoň za mě) bylo koryto vyschlého potoka cestou do Řeky. To byla parádní vychytávka, kterou jsem zatím jinde nezažil.
Nejméně příjemná byla nakonec cesta z cíle k autu dolů po sjezdovce. Kompletně jsme si promočili suché oblečení, do kterého jsme se v cíli převlékli, no ale to už nebyla žádná vada na kráse.
Z odstupem času musím říct, že nakonec byl můj respekt zbytečně velký, držel jsem se celou cestu zpátky, takže cestou ani v cíli a ani následující den žádná krize nebo nějaké následky. Jo respekt je nutný, ale netřeba to přehánět - výsledky by mohly být mnohem lepší. :)
Sjezdovka těsně před cílem |
Použity fotky ze stránek a odkazů pořadatelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat