Letecká 100

Letecká 100 byla pro mě novinka, zatím jsem o ní jen četl a věděl jsem, že tento ročník bude věnovaný Vlado Švancárovi, který závod dával dohromady, ale bohužel loni zůstal v Himálajích.

Z pohledu na profil a délku bylo jasné, že oproti Kysucké to bude asi fičák - 107 km, 3750m+.

Už příjezd do Trenčína přes valašské vesničky mě naladil romanticky - ty kopečky a vesničky roztroušené v pohraničí jsou kouzelné. Halu jsem našel bez problémů, byla stylově kousek pod hradem. V tělocvičně se potkávám s Petrem, který dal od Kysucké koleno jakžtakž dokupy a nechtěl si nechat ujít další závod.  Nikde zatím není Tomáš, už to vypadá na další logistický problém s dopravou na start.

V 8 hodin se chystáme ke startu a než si seřídím čelovku, tak zjistím, že už je odstartováno. Přichází víc než 20 kilometrů kolem Váhu v podstatě po rovině. Tempo je celkem svižné, bodejť by ne, ale záživný úsek to pro mě teda není až do Beckova. Pak se konečně trať zvlní a dorazíme na druhou kontrolu - první živou. Kontrola ještě není "ready", tak si paní z výčepu jen zapisuje startovní čísla na účtenku, dostáváme čaj a fičíme dál.

Nahoru to jde po sjezdovce a pak už po kopečcích přes Panskú Javorinu a dolů k Duchonce, tentokrát běžíme s Petrem celou cestu už od startu. Bohužel kolem Duchonky je to zase dlouhý úsek po asfaltu a to já rozhodně nemusím. Je tady druhá živá kontrola, jídlo si beru raději ze svých zásob a jenom se zahřívám čajem, přece jen je chladno.

Z kontroly vyrážíme zpět do kopečků a pomalu začíná svítat, paradoxně už za světla přebíháme odbočku a smyčkou se vracíme na trať. Dobíháme Zbyňka s Gabikou, kteří smyčku vynechali a dostali se před nás. Dostáváme se do Bezovce, kde je další žívá kontrola ve Šport chate. Pro mě v ideálním místě - čaj, výborná polívka a kofola, bez toho by to byl dál dost velký problém. Z chaty už za optimistického svitu sluníčka vyrážíme dál a pro jistotu hned u chaty vyrobíme další malou smyčku navíc :).  Míříme na Ostrý vrch a křížíme noční trasu, jak sledujeme lidi před námi, tak najednou zjišťujeme, že jsme zase mimo trasu a tentokrát už docela dost a pochopitelně z kopce. Takže opět zpět na trasu, kde na hoře vidíme, jak probíhá Zbyněk s Gabikou. Cestou na Jakubovou je doháníme (dnes už po třetí) a dostáváme se směrem na Inovec do úseků, kde je ještě dost sněhu, naštěstí zatím zmrzlého, takže nás drží. Jak se ale slunce zvedá, tak sníh povoluje a před vrcholem Inovce se začínáme bořit a začíná to být náročné. Z Inovce pokračujeme dolů a sníh rychle měkne, takže končí legrace, hlavně Petrovi tenhle terén vůbec nedělá dobře. Na chatě pod Inovcem je poslední kontrola, dostáváme opět polívku a víme, že do cíle už zbývá nějakých 20 km z kopce a skoro po rovince.

Sbíháme do Mnichove Lehoty, kde křížíme trať a přece jen se ještě škrábeme do kopce. Už vidíme na Trenčín, ale obcházíme ho obloukem po kopečcích. Nakonec sbíháme do vesnice a zase přichází dlouhý asfaltový úsek a pak přes pole a park až k hradu. Zdá se, že nám zbyly síly, protože na těchto úsecích postupně předbíháme dost lidí. No a od hradu už je to kousek.

Díky našim třem smyčkám jsme to bohužel nestihli pod 17 hodin, ale i tak to byl rychlý závod. Počasí bylo skvělé a závěrečnou část jsme si dávali už jen v tričku. V tělocvičně jsem nakonec potkal i Tomáše - startovali až 35 minut po nás, protože jejich autobus měl zpoždění. Taky si zaběhnul, takže ve finále měl skoro stejný čas jako my.

Tím, že start byl už ve 20.00 a byl to tak rychlý závod, tak nezbývalo než dát si sprchu a vyrazit domů.

Použity fotky ze stránek a odkazů pořadatelů.