Proto jsem s ní počítal i letos a Johny nám to ještě zpestřil tím, že změnil koncept trochu ve stylu 5BV - žádné občerstvovačky, jen voda, žádná trasa jen 7 kontrol, přičemž další bod se dozvíš až na kontrole. Optimální délka 105 km, D+ 4900m. Startovné dobrovolné v cíli. Znělo to zajímavě, takže v pátek 22.5. jsem na cestě do Bánovců a je mi jasné, že loňská výheň se opakovat nebude, spíš budeme mít dost vlhko.
V sokolovně v Bánovcích je docela komorní atmosféra, je nás tu jen část, dost lidí jede rovnou na start do Trenčína. Před 10 se sáčkujem do 3 aut, která nás převáží na start do Trenčína. V hospodě už je dost lidí, když dorazíme my, tak víceméně vytlačíme všechny ostatní hosty. Venku prší, tak je příjemné, že poslední chvíle před startem můžeme být zašití v suchu.
 |
| V teple před startem |
Těsně před 11 nás Johny odvádí přes náměstí na start pod hradem. Cestou přitahuje naše skupina dost pozornosti, zejména lehce podnapilých mladíků - "To je niečo, ako pevnosť Boyard", jak říkali :).
Těsně před startem se dovídáme, že první a pátá kontrola je jen fixová, třetí je vrcholové foto, takže z toho vyplývá, že 2, 4, 6 a 7 budou živé kontroly. No a než vyrazíme, tak nám Johny oznámí první bod - Ostrý vrch. To s komentářem - "jak už jistě všichni víte"... Já vím prd, jsem rád, že vím, že jsem v Trenčíně. Vím jen, že jsme přesně na konci trasy Letecké 100, takže začátek budeme mít v protisměru, aspoň budu znát kousek cesty.
 |
| Před startem - trochu nám prší a Johny nám odtajnil K1 |
Všichni vyráží v jemném dešti do kopce k hradu. Držím se ve druhé skupince a spoléhám, že jsou v ní místní, takže nebudu muset moc hledat cestu. Vzhledem k tomu, že není značená trasa, tak jsem si ani nebral tentokrát gpsku a mám jen mapy. Tempo je celkem svižné a ani není moc zima.
Jsme na rozcestí pod sjezdovkou, trochu hledáme směr, nakonec podle gps volíme směr a po chvíli je vidět i značka. Na chatě pod sjezdovkou mají zjevně mejdan v plném proudu, tak se nám dostává přehršel "dobrých" rad. Cesta vede trávou, která je tedy dost mokrá a okamžitě máme mokro v botech - zdá se, že vody si dnes užijeme. Po chvíli část skupinky volí zkratku na lesní cestu, já se držím těch přede mnou, kteří to berou po turistické značce. Po chvíli zjišťuju, že ostatní to asi brali zkratkou všichni, protože je za mnou totální tma, žádná čelovka. Stáčíme na vrcholovou značku na Ostrý vrch a shora už sbíhá čelo závodu, zdá se, že zkratka byla opravdu zkratka...:)
Jsme na K1, kluci přede mnou jen označí a fičí dál. Koukám na mapu K2 - Omšenská Baba, je to jen výřez, tak na mapě není K1 a já se tady moc neorientuju, takže vytahuju mapu a hledám. Zjišťuju první zradu - čočky jsou sice fajn, protože i když prší tak slušně vidím, ale na mapě při svitu čelovky vidím velké kulové... Chvíli mi to trvá než se zorientuju a ostatní mezitím mizí. Vybíhám za nimi a po chvilce narazím na dvojici, která minula odbočku. Teď se mi hodí, že jsem šel nahoru oklikou, protože se kousek vracíme stejnou cestou. Kluci mají gpsku, držím se jich, v téhle tmě značky nejsou zas tak dobře vidět. Míříme na Trenčianské Teplice a přes ně nahoru po červené. Za Teplicemi doplňujeme z pramenu vodu, je docela teplo a voda rychle ubývá. Pod K2 je živá kontrola, doplňujeme zase vodu a posílají nás na vrchol, kde je další mapka. Na mapce je K3 - Strážov a K4 - Čičmany. Trochu se zdržíme, domlouváme další postup. Tady se hodí rady Johnyho ohledně cest, které chybí v mapách - červená značka přes Zliechov je jedna z nich, zároveň se rozhodujeme seběhnout lesní cestou do Dolní Poruby a neobíhat po značce. Sbíháme kousek zpátky na červenou a přeběhneme odbočku, musíme se vrátit a dohnal nás Petr, který se k nám přidává. Kupodivu to funguje a dostáváme se na červenou, která tady opravdu je a pokračujeme na Zliechov. Kluci to drtí i do kopce, zůstáváme s Petrem trochu vzadu a po chvíli je nevidíme. Ve Zliechově je malý obchod, před kterým zase vidíme kluky - tak zas tak daleko nám nezmizeli. Kupujeme pití a pokračujeme vzhůru na nejvyšší bod trasy Strážov. Kupodivu to celkem jde, nahoře máme krásný výhled. Trochu se kocháme a splníme povinnost - vrcholové foto.
 |
| K3 Strážov - vrcholové foto |
 | |
|
 |
| A tady má Petr důkaz z K3 |
Vyrážíme z vrcholu dolů a pod kopcem potkáváme pronásledovatele na cestě nahoru. Teď jen sbíháme dolů do Čičman, kde bude živá kontrola. Docela se to vleče, ale už jsme ve vesnici a před kontrolou zase potkáváme kluky, kteří už pokračují dál. Živá kontrola je luxusní, přes veškeré výkružky je opět napečeno. Doplňuju ale jenom vodu a v hospodě si dáváme včerejší polívku a kafe. Kafe mi pomohlo, ale polívka byla nic moc a ke všemu studená. No, lepší než nic a rychle dál, než úplně ztuhneme. Další kontrola K5 - Magura. Vybíháme dál a najednou se za vesnicí zarazíme, je tady žlutá, která není na mapě ani na Petrově gps. Petr se tu trochu vyzná a tvrdí, že jdeme špatně. Takže hrr zpátky do vesnice. Dobíháme na autobusovou zastávku a protože jemně prší, tak rozkládáme mapu uvnitř. Nedává to smysl, na mapě žlutá není, jen nějaká lyžařská stopa, která tady už v květnu bohužel není. Ale směr jsme měli podle mapy dobrý. Tak navrhuju vrátit se a podle přibližného směru lyžařské stopy vyrazit přímo na hřeben, kde musíme narazit na červenou značku. Takže otočka a zase zpátky. Zrovna přibíhá několik lidí na kontrolu. Zamotali jsme se tady hezky... Vracíme se pod kopec a bereme to přímo přes louku na hřeben. Musíme přes ohradník a kus stranou vidíme a slyšíme velké stádo ovcí s bačou v čele. Tráva je vyšší, dost mokrá, takže v botách máme brouzdaliště. Mě se díry na botách pořád zvětšují, takže voda jde krásně dovnitř, ale ven se jí nechce... Na hřebeni najdeme konečně červenou a vyrážíme dál už po značce. Kousek dál dorazíme na rozcestí, kde se připojuje žlutá - to musí být ale nějaká jiná, tvrdí Petr, ta dole vedla úplně jiných směrem...
Krajina je tady až odporně romantická - kopečky, louky, ovečky... Vpředu zase něco zvoní a vidím další stádo. Když dorazíme blíž, tak zjišťuju, že to nejsou ovečky, ale býci a cesta vede přímo středem stáda. Naštěstí nás mají úplně na háku a my mezi nimi profičíme za neustálého zvonění - zajímavé je, že snad ani dva zvonce nejsou naladěny stejně. Kousek dál se cesta zvedá na Malou Maguru. Dost nepříjemný úsek - pořád do kopce, kamenné koryto, které nemá konec. Petr tuhne, není mu dobře a zůstává vzadu. Nahoře ho čekám a pokračujeme na Maguru, tato část je naštěstí mnohem příjemnější. Petr zase zůstává vzadu a na kontrole ho čekám. Potřebuje se najíst a dát si chvíli pauzu. Mezitím koukáme na další trasu - K6 - Kšinianská poľana. Máme dvě možnosti - přes Liešťany a Suchý vrch nebo přes Nitrianské Rudno směrem na Čierny vrch. Petr si pamatuje Suchý vrch z loňska a hlasuje pro druhou variantu, ten kopec se mu nelíbí. Na mapě se to zdá být stejně dlouhé, tak jdeme přes Rudno. Cestou zjišťujeme, že jsme skoro sousedi - oba bydlíme na Slezské Ostravě a přesto, že býváme na stejných závodehc, tak jsme se zatím nepotkali. Z Magury je to až do Dlžína z kopce, ale pak přichází dlouhý úsek po asfaltu - přes vesnici, po hrázi přehrady do Rudna. Tohle fakt nemusím, zato Petr ožil. V Rudně se stavujeme na benzínce a trochu dohledáváme zelenou značku - no moc jim to s mapama nesedí. Nakonec ji najdeme - jak jinak - přes louku s mokrou trávou. Šplháme do kopce, kontrola má být nahoře v sedle, ve stejném místě, jako byla loni. Dorazíme k rozcestníku a víme jen, že teď máme jít kus po červené na kontrolu, ale není moc jasné kam. Nedá se nic dělat, voláme Johnymu, který nás posílá asi třičtvrtě kilometru směrem na Suchý vrch, kde už najdeme živou kontrolu a teplý čaj. Celý poslední úsek jsme uvažovali, jakou zradu na nás ještě Johny vymyslel s poslední kontrolou, ale K7 je v Dubničce, takže stejně jako loni a žádný další kopec nám do cesty nepostavil. Už docela slušně prší, tak raději rychle pokračujeme přes Kšinnou, kde opět dohledáváme tentokrát žlutou značku a pak pěkně přes mokré louky (jak jinak) přes kopec do Dubničky. Teď už regulérně prší, ale když se člověk hýbe, tak to celkem jde - nohy nemám ani moc mokré, jak se pořád zahřívají, tak jsou celkem v suchu, jen v botách mi cachtá...
Děvčata na K7 jsou schovaná uvnitř a snaží se zatopit, ale vypadá to, že jim je dost zima. Petr se snaží zjistit večerní spoj domů. Dávám s i čaj a vracíme se do deště. Letos nemusíme horem jako loni, můžeme přímo po cestě kolem přehrady do Bánovců. Jak vylezeme ven, tak mě roztřese zima, přece jen v té místnosti měli tepleji. Nezbývá nic jiného, než zahnat zimnici během. Asfalt neasfalt, rozbíhám se po cestě a vyhlížím odbočku k přehradě, která má být po 1,5 kilometru. No byla o kus dál, ale už obíháme přehradu a napojujeme se na betonku, kterou si pamatuju z loňska. Naštěstí si cestu ještě pamatuju a bez problému dorážíme přes sídliště až do Sokolovny. Čas nakonec 20:38 a zhruba 118 kilometrů.
Petr spěchá domů, tak se loučíme, já vyrážím hledat něco k snědku a pak se na chvíli uložím, teď bych to neodřídil.
P.S. Rekapitulace doma nad mapou. Zážitek to byl super, ale při takovéto akci bych neměl šanci, kdybych se nedržel někoho, kdo měl gpsku (sejít ze značky v noci, bez gps znamená skoro počkat na světlo do rána) a pak mám v noci problém s čtením mapy přes čočky. To jsou věci, které jsem nedocenil.
V cíli bylo jasné, že naše trasa nebyla optimální, když před námi dorazili se 105 nebo 106 kilometry. Významnější chyby byly tři:
1. Hodně lidí vynechalo Trenčianké Teplice a přes Omšenie se dostali na K2
2. Čičmany - tady jsme zazmatkovali a jak mapa v PC ukázala, tak žlutá značka byla další z chybějících a vedla přímo na rozcestí, kde jsme ji pak viděli
3. Tohle byla nejzásadnější chyba - z Magury přes Nitrianské Rudno. Na mapě se to zdálo být zhruba stejně daleko, ale po změření byl rozdíl asi 3,5 km plus třičtvrtě kilometru tam a zpátky na K6, takže celkem nějakých 6 km. Nakonec ani ten Suchý vrch nebyl problém - spousta lidí ho vynechala a vzala to po vrstevnici rovnou do sedla.
Suma sumárum něco přes 2 hodinky v háji, ale poučení pro příště - je třeba koukat do mapy raději o chvíli déle (tedy pokud zrovna vidím ;)).
P.P.S. Boty to mají z sebou
 |
| Ani na třetí pokus to nevyšlo... |
Použity fotky od Pete Green
Žádné komentáře:
Okomentovat